Divadelní hra ze dne 22.11.2008    

                                                                                     PLESU ZABIJAČKOVÉHO

 

pár úvodních slov o vzniku celé hry: Původní pracovní název této hry byl: „Hra oběhová“, protože se měla napsat oběhem mezi lidem. „Ale to jsem zamítl“, řekl Libora. „Zítra už je pozdě, co můžeš udělat dnes neodkládej na zítřek, kdo chce kam, pomozme mu tam, vzduch boží duch.“ Tato taoistická věta byla rozdělena a distribuována mezi lid éterický i pragmatický a byla obohacena o další postřehy. Stala se tedy stavebním kamenem divadelní hry PLESU ZABIJAČKOVÉHO. Asi právě proto, že oběhová hra byla striktně zamítnuta, tak začala pučet jako choroš na stromě. Odevšáď se linuly zvuky, informace a zvukové fenomény, které si žádaly pozornosti zapisovatelky této unikátní sobotní divadelní hry. Zpočátku zapsaná slova nějakým způsobem korelují se stavebním kamenem, nicméně vzápětí došlo k samovolnému nekoordinovanému a expandivnímu růstu všech myšlenek všech účastníků PLESU ZABIJAČKOVÉHO. Nenašla by se noha, resp. ústa, která by v této hře nezanechala stopu. Každý se nějak otiskl. Kdo se nepoznává, buď se již neztotožnuje se svými vyřčenými moudry, a nebo byl přepnut do jiného režimu. V každém případě je veden o každém záznam. Pouze prdy psů (nebo lidí, kteří se pak za psy vydávaly) jsou zachyceny jen v našich vzpomínkách (v oblasti nad lamina cribrosa).

 

Před předehrou byl uveden nový divadelní kus:

Záchranná akce Korsiky v Modrém dole.

Přesto, že všichni protagonisté hráli při premiéře jako o život, tak se pro malý divácký ohlas již hra opakovat nebude. Děkujeme za pochopení.

 

Předehra:

A když to poleno rozštípl, už bylo pozdě. A na to derviš: Kamile, zaplať! Pošli to dál. Je zde pekelný horko. Kde je vůle, tam je cesta. Já na bráchu, brácha na mě: Učit se, učit se, učit se. A kdo je šéf? A s přírodou je to stejné. Učení – mučení. Kudy tudy cestička. Nebo taky puch. Poznej ale, že dnes je dnes, ale né zítra nebo včera. To je ale ruch. Ranní ptáče dál doskáče, ale dříve chcípne. Jedu jedu a sem... Co to je?  Nenasytná Vendula tlačenku nám sežrala, teď ji břicho bolí, jen očima koulí. Ježíš Marjá, ze mě puch. Proč to neudělat pozítří?

 

 

Z A M Í T N U T Á        H R A      O B Ě H O V Á

 

Hlavní část hry a její dramatický závěr:

Venku hanebně sněží a naše lyže hanebně leží. Lepší vyspalej blbec, než nevyspalej chytrák. Máte někdo něco k pití? A proč jsme to nevyfotili, když to dělá znova. Ráno moudřejší večera. Ale to byla jiná doba. Ty jsi se probudil? Ranní ptáče dál doskáče, víc sežere a dřív chcípne. To kanape tady chybí. U stropu je můra. Když přijdeme s motorovou pilou. Když máš tu sílu v těch rukách, tak to jde. Když se ve vlastní posteli začnu cítit přebytečný, tak to jde. Já se snažím, já se ale zapomenu. A třeba tam je. Svijanská kněžna dostala zlaté médajle. Vlaštovko leť. Jeden potřebuje víc a druhej míň a nic s tím neuděláš. Ten Nohavice to rozjel. Koukáš se do budoucnosti. V 7 hodin vyrážejí z Trutnova silničáři se solí. Máš vlasy do pasu a jen tak pro radost. Jen tak pro radost si zlomí páteř. Hele, on už se probudil. Jako v tanečních botách to ještě nikdo nelezl. Oni je rozbili a spálili. Já vím, jak to bylo přesně. Tady je krásnejch chytů. To je dobře. Ha Ha. A na Kampě mu dá. Po 25 letech tu chtějí mít sraz. V dubnu 2010, maturant 1985. Přesně tak. Vypadals vyčerpaně. No to taky. Teď jsme tady taková nějaká skupinka. Ut hut Ut hut. Nebo něco takového. Také je to hrozně statečné. To jim pak nevysvětlíš. Jestli by ti to někdo neměl odebrat, ty nože! Já to pak budu dva dny porcovat. Ty si to pleteš. Jó to taky.

Velmi dramatický závěr:

Byla tady série lyžáků, to tady vybouchnul ten kotel. Tam byla partička dredařů a sbírali lysohlávky. To je pravda. A ten kotel zalitý v betonu. Oni tam chodí. Co na to KRNAP? Dostal pocit, že má poškozenej mozek. Měls mu udělat lobotomii. Dneska ho naložili a vezli ho do pece. Normálně ho vozí k nám. Myslíte jako před týdnem? To byste nevěřili, kolik jich tady jezdí bez zimáků. U Maršova. Bylo jich tam asi 8. Ale propuklo to výrazně. Oficiální název je Policie ČR. Já to teď vidím. To neuvidíš. Na ty si taky zvykneš. A jsou hodně reflexní. V noci vůbec. Svítí na 100 honů. Všem těhletěm lidem chybí postel. Ale to bylo minule. 

 

Po aplausu následovalo nekompromisní stětí půlnočního otisku=bomby a její degustace.